Eva Dušková: Nadání i podnikavost je potřeba rozvíjet už na základních školách

Eva Dušková: Nadání i podnikavost je potřeba rozvíjet už na základních školách Eva Dušková pomáhá školám a rodičům rozpoznat nadané děti a nastavit podmínky k rozvoji jejich potenciálu. Doposud spolupracovala se školami zejména v Libereckém kraji, nyní plánuje svoji působnost rozšířit o další kraje napříč republikou. My jsme si s ní povídali mimo jiné o tom, co mají společného rozvoj podnikavosti a nadání.

Evo, vnímáte nějaké propojení mezi nadáním a podnikavostí?

Podnikavost jsem s nadáním během třinácti let, co se této oblasti věnuju, nikdy nespojovala. Pak jsem ale navštívila konferenci zaměřenou na rozvoj kreativity, iniciativy a podnikavosti u dospělých, které se zúčastnila třeba i vaše členská Smíchovská střední průmyslová škola a gymnázium, a mně došlo, jak je nadání s podnikavostí propojené.

Jak?

Jen jsem si uvědomila to, co je vlastně jasné. S rozvojem podnikavosti i nadání je nutné začít už od útlého věku. Když budeme nadání u dětí podporovat už v mateřské nebo na základní škole, tak tím bonusově rozvineme i jejich podnikavost. Ta pak může dál rozkvétat na střední škole, pokud je tam živná půda. Mám zkušenost, že nadané děti, kterým se na základní škole nikdo nevěnoval, málokdy rozkvetou až na střední škole, když dostanou příležitost. Podpora na sebe musí navazovat už od základní školy. Pokud je systém nevyvážený, tak to nemůže fungovat. Proto má pro nadání i podnikavost určitě význam práce ve školách – nejen se žáky a studenty, ale i s učiteli. Jen tak budeme mít kolem sebe podnikavé mladé lidi a dospělé, kreativní a inovativní společnost a lidi, kteří vnímají okolí jako plné příležitostí a nebojí se je uchopit.

Co pro vás je nadání?

Uvažovala jsem nad ním vždycky ve smyslu vysokého potenciálu. Až pak při působení v krajském projektu, kde jsem spolupracovala s psycholožkami, jsme používaly pojetí podle tzv. Renzulliho modelu, který nadání popisuje jako soulad tří oblastí – nadprůměrný intelekt, vysoká motivace a vysoká kreativita. Pedagogicko-psychologické poradny diagnostikují děti jako nadané a mimořádně nadané, ale ve školách tyto škatulky nemusí být vůbec důležité.

Jak nadané dítě poznáte?

Já mám vycvičené oko – v kolektivu dětí dokážu zhruba kolem dvaceti minut jejich aktivní práce identifikovat ty, které nějakým (pozitivním i negativním) způsobem vyčnívají z davu. Pak se o daných dětech bavím s paní učitelkou a doptávám se třeba na jejich chování v jiných situacích, paní učitelka mi dodá potřebný kontext, ze kterého vyplyne, jestli je mé "podezření" na nadání odůvodnitelné i z druhého úhlu pohledu. Velice často se trefím. Pak společně řešíme, co by se mohlo změnit, aby to dítě dostalo ve škole prostor uplatnit své nadání a jak v rámci celé třídy vyřešit jeho neuspokojené potřeby – samozřejmě s ohledem na celý kolektiv. Naopak u některých dětí, které se jeví jako nadané, se může nakonec ukázat, že jsou „jen“ šikovné a umí se prosadit lépe než ostatní. Statisticky vzato je v každém kolektivu 20 % nadaných jedinců.

Proč jste se začala věnovat rozvoji nadaných dětí?

Můj syn byl v mateřské školce podezřelý z nadání (moc se mi líbí tento používaný pojem) – ve třech letech uměl abecedu, začínal psát tiskací písmena a v necelých čtyřech letech uměl číst. Nejdřív jsem si myslela, že má jen silnou vizuální paměť. Vyšetření v poradně nám nicméně potvrdilo, že je skutečně mimořádně nadaný. Nastudovala jsem řadu knih, začala jsem se vzdělávat v tom, jak podpořit jeho emoční a sociální inteligenci. Když jsem začala řešit, na jakou nastoupí základní školu, začala jsem chodit na náslechy. Navštívila jsem celkem osm škol a pochopila jsem, že školy nemají koncepci a nastavený systém práce s nadanými dětmi. To byl ten důvod, proč jsem se rozhodla, že si doplním pedagogické vzdělání a budu měnit školství zespoda. Možnost, že bych ho měnila shora a stala se ministryní školství, jsem totiž vyhodnotila jako dost nepravděpodobnou :)

Jakou jste pro to zvolila cestu?

Absolvovala jsem třísemestrální studium na univerzitě a šla žádat o práci do školy. Tam jsem během 15 měsíců zjistila, že jako jednotlivec to nedám. Chtěla jsem se pohybovat mezi lidmi, které téma nadaných dětí opravdu zajímá. Když jsem se s někým takovým potkala, byl to úplný koncert myšlenek. Zapojila jsem se do rozjíždějícího se krajského projektu NAKAP (Naplňování krajského akčního plánu rozvoje vzdělávání Libereckého kraje), který měl jako jeden z cílů zkvalitnit péči o nadané žáky. Byla to skvělá příležitost vidět příklady dobré praxe, vzdělávat se do hloubky a účastnit se odborných debat.

Jaké byly vaše začátky?

Nejprve jsem měla ostych, že mám radit učitelům, a přitom já sama jsem neodučila nic. Pak jsem si ale uvědomila, že to nevadí. Já jim totiž neříkám, jak mají učit. Mluvím s nimi spíš o změně úhlu pohledu – ať už na vyjmenovaná slova nebo na chování dětí a trávení přestávek. A dám jen doporučení, učitelé už si pak sami rozhodují, jak to pojmout. Během uplynulých pěti let jsem navštívila školy, kde podpora nadaných funguje i nefunguje. Narazila jsem i na učitelky, které dělají pro nadané maximum, ale ani si to neuvědomují, protože jsou přirozeně na podobné vlně jako ty děti.

Zmiňovaný projekt už skončil, ale vy jste se rozhodla s tématem pokračovat, a to nejen v Libereckém kraji. Jak vaše spolupráce se školami probíhá?

Na první schůzce se bavíme o představě školy a o tom, jaké má možnosti. Často zjistíme, že tam už aktivity na podporu nadaných žáků probíhají, jen třeba nejsou pojmenované. Pak je důležité, abych dostala možnost výuku vidět na vlastní oči, navštívit minimálně dvě třídy. Po těchto osobních návštěvách probíhají individuální konzultace o dětech, které mi vyskočily jako “podezřelé”.

Pak je důležité je si říct, kdo se tématu na škole bude věnovat – speciální pedagog, výchovný poradce, školní psycholog, nebo někdo jiný? Vždycky se na škole najde někdo z pedagogického sboru, kdo je pro péči o nadané vhodný – protože stejně jako v každém jiném kolektivu jsou nadaní jedinci i mezi učiteli. Nemá smysl nutit do rozvíjení nadaných někoho, komu to není blízké a jeho silné stránky jsou v jiné oblasti.

Přináší práce s nadanými nějaké výsledky?

Některé děti se hlásí na soutěže a jsou úspěšné, jsou aktivní v žákovských projektech. Když jsou vhodně podpořeny, znají své silné stránky, dokážou si promyšleně zvolit střední školu, a pak je velká pravděpodobnost, že studium i dokončí. Výsledkem, který ocení učitel či vedení školy, je kromě soutěží či úspěšných absolventů také zmírnění nežádoucího chování ve třídách. Rozvíjené děti jsou spokojené děti.