Jedním z diskutujících v panelu zaměřeném na zdroje pro rozvoj podnikavosti na základních školách byl na naší říjnové konferenci ředitel a pedagog ZŠ Višňové Jiří Beran. Jak se na této škole liší rozvoj podnikavosti u předškoláků a u žáků na vyšších stupních? A jaké má doporučení pro ostatní ředitele škol?

Na základní škole ve Višňovém působíte již 30 let, jak jste se k učení a později řízení dostal?

Přišel jsem do Višňového po vojně, pocházím z Vysočiny a tenkrát v době před 30 lety nebylo na Vysočině moc učitelských míst, zvláště s bydlením, protože jsme sháněli i to. Takže tady ve Višňovém jsem 30 let, z toho 20 let vykonávám funkci ředitele. Je to opravdu hodně, hodně dlouhá doba, ale tahle práce mě baví. A neustále se snažím reflektovat, jestli ještě té organizaci přináším to, co bych ji přinášet měl.

Proč je podle vás důležité rozvíjet u dětí podnikavost?

Tohle téma jsem sem přinesl já a řešíme s dětmi to, že podnikavost je klíč ke spokojenému životu. Zaznělo to ostatně i na konferenci mnohokrát a nejenom z mých úst. To znamená, podnikavost je od slova podniknout něco a jestliže člověk něco podniká, tak je spokojený. A když je s něčím nespokojený, tak dokáže podniknout něco pro to, aby spokojený byl. S dětmi řešíme například i množství financí, které vás udělají šťastným. Každý to má nastavené samozřejmě jinak, ale pokud jsem nespokojený a jsem-li podnikavý, mám prostor pro to to změnit. Takže podnikavost od slova podniknout něco. Prostě podnikavost vnímám jako schopnost, která je důležitá v každodenním životě.

Změnilo se nějak vaše chápání podnikavosti za dobu, kterou se jí věnujete?

Určitě, vlastně několikrát. V začátku impulsem, proč jsme podnikavost chtěli zavádět do školy, bylo to, že zdejší region trpěl velkou nezaměstnaností. Byly tady totiž velké mrazírny Višňové, které skončily. Spousta lidí byla vyučena v oboru konzervář nebo konzervářka, a tedy neměli velké uplatnění na trhu práce. Řešili jsme to se starostou a vycházeli z komunitního rozměru naší školy. Říkali jsme si, že by bylo dobré, aby tito lidé nestáli jenom s nataženou rukou, ale abychom vedli děti k tomu, aby byly schopny něco podniknout. Ale tenkrát to bylo ve smyslu podnikat. Máme tady také zkušenosti z Rakouska, které je odsud vzdálené 30 kilometrů. Již tenkrát tam bylo mnoho malých podnikatelů, což tady vůbec nebylo. Takže to byla první změna.

A druhá?

Druhou změnou bylo to, že jsme rozvíjeli podnikavost odděleně, izolovaně v rámci jednoho předmětu – podnikavost a finanční gramotnost. Snažili jsme se u žáků rozvíjet a trénovat měkké dovednosti, ale nevyužívali jsme je v reálném životě. Pak jsme však přešli k tomu, že jsme je začali využívat pro realizaci žákovských projektů.

A poslední změna nastala, když jsme začali spolupracovat s Lipkou a s Jihomoravským krajem. Jsem jedním z absolventů 60hodinového studia koordinátorů podnikavosti. A tam jsem měl možnost podívat se na rozvoj podnikavosti u žáků z nadhledu. Od té doby pamatuji i ve škole na to, že rozvoj podnikavosti nebo podnikavých dovedností není záležitostí jednoho předmětu. Zvědomujeme si tyto věci a to je asi to zásadní. Plus je k tomu samozřejmě nutná spolupráce velké části učitelského sboru.

Co vám kurz od Lipky přinesl?

V první řadě utvrzení v tom, že jdeme správným směrem, že v tom nejsme sami. Poznal jsem tam také spoustu velmi zajímavých lidí, se kterými doteď spolupracujeme. A potom mě to umožnilo podívat se na rozvoj podnikavosti právě z toho zmiňovaného nadhledu. S Lipkou dále spolupracujeme, a to velmi intenzivně. Za prvé jsme v projektu implementace krajského akčního plánu byli lídry podnikavosti. To znamená, že naším úkolem bylo inspirovat ostatní a případně nějak metodicky pomáhat. Podílíme se také na činnosti Regionální rady podnikavosti, na jejíž činnosti se mimo jiných subjektů podílí i Lipka. A také přispíváme na metodický portál Podnikavá mysl.

Jste poměrně velká škola, jakým způsobem pracujete s podnikavostí na různých stupních? Od nejmenších dětí až třeba po vzdělávání učitelského sboru?

Je to stále cesta, na které jsme. Teď v současné době se třeba zabýváme tím, jak rozvíjet podnikavost v mateřské škole. Paní učitelky už tam spoustu let realizují projektovou výuku, kde se děti mohou nějakým způsobem kreativně a aktivně prosadit. To znamená, v mateřské škole a na nižším stupni základní školy je to spíš metodami práce. Tedy jde o metody práce, které aktivizují žáky a dávají jim prostor rozvíjet se, řešit problémy kreativně.

A na druhém stupni základní školy?

Na druhém stupni už cíleně žáky vedeme k rozvoji podnikavosti. Zase tam jsou důležité aktivizující metody práce, nebo třeba to, že necháváme děti vybírat různé aktivity podle zájmu. Například když organizujeme exkurze, tak je naplánujeme v jeden termín pro celou školu a řekneme: vyber si, které téma by tě zajímalo. Máme také velké množství volitelných předmětů, takže je tu velká nabídka, aby děti mohly poznat sebe samy.

Změnili jste v tomto ohledu nějak metody za dobu, po kterou jste ředitelem?

Rozhodně – dříve jsme říkali rodičům a dětem, že když si vyberou volitelný předmět v sedmičce, měli by u něj setrvat až do devítky. Teď jim píšeme: vybírejte si, pokud možno každý rok, jiný předmět, abyste poznali, v čem jste dobří a co vás baví.

Jak se u vás mohou žáci podílet na chodu školy?

Základem je žákovský parlament, kde jsou žáci od čtvrtého ročníku na základě voleb. Ten je důležitým orgánem, kde jednou za 14 dní řešíme s dětmi chod školy. Zástupci v žákovském parlamentu přináší podněty a názory z jednotlivých tříd. A pak naopak řešení nebo potřebu spolupráce přináší zase do tříd zpátky. Kromě toho byl v loňském roce žákovský parlament nositelem projektu, který se jmenoval lavičky. Nejenom na škole, ale i v rámci vesnice, získali žáci finanční prostředky na vytvoření míst, kde by se mohli setkávat. Děti vyrobily lavičky, velmi hezky je výtvarně pojaly a byla to aktivita, kterou vytvořily právě v rámci žákovského parlamentu.

A potom je to formou žákovských projektů, které velmi často realizujeme v předmětech, jako jsou pracovní činnosti. Zařadili jsme podnikavost do vzdělávací oblasti člověk a svět práce, pracovní kompetence jsou pro nás hodně důležité. Navíc si myslíme, že to může ovlivňovat profesní dráhu. A ne pouze ve smyslu podnikání, ale třeba ve smyslu podnikavého zaměstnance.

Jak rozvíjíte další soft-skills a jak se vám daří kombinovat různé kompetence dohromady v rámci výuky?

Od prvního stupně se snažíme rozvíjet komunikační schopnosti dětí. Nejenom komunikaci, ale i schopnost naslouchat, schopnost prezentovat výsledky své práce, ale i sebeprezentaci. Samozřejmě podporujeme také týmovou spolupráci, děti pracují velmi často ve skupinách. Snažíme se dále rozvíjet schopnost řešit problémy. Já osobně učím fyziku a přírodní vědy, poměrně neoblíbené předměty na školách, ale u nás ve škole pracujeme v těchto předmětech badatelsky. To znamená, že se snažíme o to, aby děti kriticky myslely, aby byly schopny řešit samostatně problémy.

Setkáváte se při rozvoji podnikavosti s nějakou překážkou?

Překážkou je možná vnímání veřejnosti. Myslím si, že je to téma, které je někdy trošku nedoceněné. Přeci jenom u našich rodičů třeba převládá to, že by toho děti měly v uvozovkách „hodně umět“. To znamená, měly by mít velkou míru vědomostí.

Ale není to tak docela překážka, snažíme se tomu jít naproti a nějakým způsobem tyhle věci prezentovat, že rozvíjíme důležité dovednosti pro další život. Prezentujeme taky výsledky žákovských projektů a komunikujeme s rodiči i v průběhu těchto projektů. Děti oceňujeme, chválíme, snažíme se rodiče získat ke spolupráci.

Je naopak něco, co by vám v rozvíjení podnikavosti pomohlo?

Možná nějaké měřitelnější výstupy. Že je opravdu prokazatelné, že děti, u kterých jsou rozvíjeny podnikavé kompetence jsou v něčem o X % lepší. Ta prokazatelnost je v pedagogické praxi velmi složitá. Ekonomové mají ekonomické ukazatele, u nás je to trochu horší.

Máte nějaké doporučení pro vaše kolegy ředitele z jiných škol?

Já už jsem to říkal mnohokrát. To doporučení je: nebát se. Mnohdy žijeme v zajetí nějakých vlastních strachů, že něco pokazíme. Je to stejné, jako když děti vedeme k tomu, aby byly schopny pracovat s chybou. Tak i my, když chceme rozvíjet podnikavost žáků, tak se dá začít velmi jednoduchými aktivitami, čímž rozhodně nic nezkazíme. A když se něco nepovede, tak se dá začít jinde.

A ředitelům bych vzkázal, aby poskytli podporu lidem, kteří to chtějí dělat. Protože právě ona podpora je velmi důležitá, řekl bych klíčová. Aby i kolegové cítili, že mají podporu vedení. A pokud aktivita vychází od vedení, tak určitě doporučuji obrátit se na někoho, kde už to funguje. Přesvědčit se o tom, že to má smysl.